4.9.2010 jsme se jako team a spřízněné duše zůčastnili akce Paintbal Czech Army Cup 2010. Akce slibovala spoutu zážitků, známých, klání s armádními teamy a prostě fajn den. Jaká ale byla realita?

Večer jsme se sešli na krátkou poradu a chudák David nám řekl, že holt bez něj, protože zápal plic ho prostě nepustí :-( Škoda i štěstí zároveň. Dostal jsem nás nastarpost s číslem na kohosi z Roztrhajdy, ten mi ale ráno sdělil, že se v pátek omlouval a nepřijede. Dost černé myšlenky se nám honily hlavou, přeci jen military a nastoupit v 6 proti 10 už je dost veliký rozdíl …

Ale jak se řiká “líná huba, holé neštěstí” a tak jsme Barakudám přetáhli Andreu (díky za ní), cestou na úpravu registrace potkali Carlose z SZ action, který si postěžoval, jak by si zase někdy zahrál a že už to neměl od února v ruce. Stačilo říct, hodil očko na slečnu/ženu a ujížděl do Splavů pro kvér :D Pak už se jen radoval, že to nezapomněl. Posledním adoptivním Buldokem se stal kdosi z Plzně, jméno si nepamatuju, ale parkoval vedle Akláče a prostě se zmínil, že nemá za koho hrát. Chňapli jsme po něm a působil sice samostatně, ale škodil a škodil tam, kam byl poslán.

Nakonec tedy soupiska vypadala nsledovně:
rarach, Sovička, Andrea, Roman, Mlaďas, Alkáč, Toby, Carlos a Plzeňák.

Rozlosovali nás do skupin a šlo by se hrát. Jenže po prohlídce hřišť se velitelé vzbouřili a rozhodlo se o přestavění. První skluz. Hřiště se z raních 40×100m zvětšilo na slibované 100×200m, ale na úkor toho, že ze 4 hřišť se staly 2. Další skluz. Zkrátil se sice čas zápasu z 15 na 12 minut, ale to už nás nezachránilo. Celá akce se nesla v duchu čekání, občasného objetí letiště pro něco k jídlu (ano, veškeré zázemí a představení techniky na ranveji u Ploužnice, hra se odehrávala u Hradčan) a přemlouvání Sovičky, aby s náma dal ještě jeden zápas, už vážně ten poslední ;-) Čímž mu chci ještě jednou poděkovat, že to s námi vydržel.

První zápas remíza, vyhráli jsme na počet přeživších. Byl však poznamenán padlým stožárem s vlajkami, o jejichž vytahování šlo, a následnou pří o to, čí vlajka je a jestli ji přiznat a komu. Situace byla následující: nepřítel přiběhl ke stožáru, sáhl na něj a ten spadl, Carlos od nás ho sejmul. Vlajka pro nás byla stále neutrální, nikdo se po ní nehnal, měli jsme v držení dostatečný počet a nchtěli jsme riskovat. Po ukončení jsme se dohodli s protivníkem a rozhodčími, že to bude bodová remíza.

Další zápasy už nebyly tak těžké, v ednom nás protivník zatlačil na mrtvoliště a hlídal z něj východ, naštěstí si posedali tak špatně, že jsme se jim prosmýkli podél pásky a pak je pěkně vyřešili. Trošku jsme tu armádu podenili, uměli se prostě donutit běžet :) První zápas byl těžký, pak byl těžký zápas proti Sudetta Ore, ale uhráli jsme dohodnutou taktiku na jedničku, přeci jen jsme hráli prakticky to samé celý den a šlapalo to, tak proč měnit, každopádně Sudetta pro mě zápas dne. Poslední zápas už byl jen třešnička, zatlačit a obsadit všechny vlajky nejslabšího soupeře ve skupině. Bum, byli jsme v semifinále. Sice Sudetta vykřikuje něco ve stylu, že jsme dostali díky remíze v prvním zápase o bod víc, než by jsme měli, ale myslím, že tak těsný stejně ten rozdíl nebyl …

Semifinále proti speeďákům – Hazardům se rozjelo zle už od začátku. Sice stejné hřiště, ale druhá strana, budiž. Ale i místo naší červené jsme dostali žlutou vlajku. Hned první vlajku tahal Sova a samo že červenou :D Nu co, zareagoval na Tobyho řev a vytáhl tu druhou. My doběhli k naší a už bylo zle, začlo to lítat, bohužel, z jejich strany bylo na vlajky líp vidět, my se na ně museli prodrat houštím, ale jak jsme z něj vystrčili nos, už to do nás pustili. Zalehnout a zkusit vybjovat tu vlajku. Nepodařilo se, při postupu jsme jich pár ještě pořešili, ale smetli nás a už jsme se jen bránili, aby jsme nedostali úplný klepec. Těsně před koncem jsme riskli ještě útok, to je sice zaskočilo, ale vždycky se líp brání než útočí. Ale co, sice bez medajle, ale i to 4 místo je fajn. První 3 obsadily speed teamy, ale jak někde napsali: “Voják musí umět zahrát i na speeďáka.”

Pár neduhů:

• časová prodleva, mezi hrama bylo i víc jak hodina. V 8 byl nástup a my měli ve 12 odehranou jednu hru – 12 minut herního času :-(
• zázemí uplně na druhém konci letiště
• objevil se nešvar nepřiznávání a dohadů (počet kulí, vlajky, stav přeživších, …)
• 300.- Kč startovné a ani vzduch, ani CO2 nebylo zdarma, vlastně nebylo nic

Co říct nakonec? Ostudu jsme neudělali, nakonec jsme i to umístění urvali, sice brambory, ale i tak. Ještě jednou díky lidem, co se k nám přidali a pomohli.

rarach

PS: Fotky v galerii

Další v kategorii >> Články: P.C.A.C. 2010 | PCAC 2010 | Bitva u Verdunu - resumé |

Bulldog team

David Dvořák
Jméno: David Dvořák
Tel: 737 761 171