EXPEDICE BOBRAVA

Letos se Buldoci stejně jako minulý rok vydali na jižní Moravu, aby se zúčastnili hry v malebné krajině v okolí říčky Bobravy. Poučeni z minulého ročníku, který nás doslova šokoval svou náročností, jsme nepodcenili přípravu výstroje a vybavení, přibalili jsme materiál k vytvoření nočního brlohu a dostatek chutné stravy. Přípravy šly jako po drátkách, až do dne před odjezdem, kdy se Igor vracel ze služební cesty na Slovensku a zjistil, že dodávka, kterou jsme měli cestovat je stále v opravě a navíc kurýrní služba kamsi zatoulala balík s částí jeho vybavení. Nakonec byl Igor dovybaven z našich zásob a jeli jsme vstříc dobrodružství chystaného Brněnským batalionem dvěma osobáky.

CESTOU NECESTOU

Z České Lípy do Ořechova jsme to měli nějakých 275 km a cesta nám trvala i s přestávkami kolem čtyř hodin. Naším prvním cílem v okolí Bobravy byla návštěva hostince v Radosticích, kde jsem nechali několik pozdravů pro Mastodontovo elitní komando a odtamtud jsme se odebrali na shromaždiště vozidel v Army parku v Ořechově. Chvíli po našem příjezdu se tam objevila dodávka svozu a řidič (pravděpodobně s praxí hraničního převaděče) nás promptně nahnal i z bagáží do nákladového prostoru a po té se s námi řítil po stezkách jihomoravských prériích směrem k základnímu táboru.

VŘELÉ UVÍTÁNÍ

V základním táboře už pár týmů bylo a tak jsme rychle postavili stany a odebrali jsme se k táborovému ohni, kde probíhala živá zábava. Samozřejmě došlo na požívání alkoholických nápojů rozličných značek a výrobců. Cíleně jsme se pak družili zejména s členy Bohoušovi suity, kdy tyto jsme se snažili uplatit dopředu, aby nám následujícího dne bylo dopřáno klidu od jejich pronásledování – nicméně naše snaha vyšla na prázdno, kdy si nejsem jist, zda toto mám připsat ryzímu charakteru členů Bohoušova komanda, nebo jejich alkoholové amnézii.

Když se noc přehoupla do své druhé poloviny, odebrala se naše smečka ke spánku. Já jsem se pak v dvou-místném stanu tísnil společně s Igorem a Tobim a větší částí té naší bagáže. Nesmírně jsem tak ocenil účinky alkoholu, který mi dopřál usnout i po té, co se oba moji spolunocležníci pustili do hlasitého chrápání (spal jsem uprostřed a měl výborné stereo), které však bylo občas přehlušeno roztodivnými zvuky přicházejícími z tábořiště.

NAPLNĚNÉ OBAVY – Buldoci obětí konspirace

V sobotu ráno jsme se vystrojili a v deset hodin jsme se všichni sešli na instruktáž. Již předtím padlo první špatné rozhodnutí toho dne a byl jsem zvolen, abych šel losovat startovní pozici – a tak jsem při losování vytáhl přesně tu, kterou jsme nechtěli – bod č. 3 – na konci světa. Po instruktáži jsme se naskládali do Land Roveru a pak jsme byli vysazeni u silnice směr Brno a my se vydali do boje.

A tak jsme šlapali obtěžkáni bagáží do lesa, kde jsme si vyhlídli vhodné místo pro uložení batohů. Batohy jsem uložili a řádně zamaskovali, protože v té době jsme stále věřili, že kromě paintballistů navštěvují zdejší lesy i jiní šílenci. V čas určený jako začátek hry jsme se vydali k bodu č. 3 s tím, že tak daleko snad nebylo vysazeno tolik týmů a třeba budeme mít i štěstí jako minulý rok – ostatní týmy se postřílí navzájem a my si budeme moci vyzvednout obálku s nějakým tím slastným bonusem. A tak jsme šlapali, chvíli jsme tápali a bloudili, ale nakonec jsme přece jen našli místo, které na mapě vypadlo jako louka a ve skutečnosti to byl nějaký bývalý sad zarostlý ostružiním a bodláky. Do otevření časového okna k získání obálky zbývalo ještě spousta času a tak jsme chtěli zjistit, kde že v těch křovích ten bod zájmu je a najít si nějaké to místečko, ze kterého budeme mít přehled. Stejný nápad měli i jíní a nebyl to nikdo jiný než Two Towers…

SETKÁNí S ČERTEM

Prodíral jsem se křovinami a utěšoval jsem se tím, že jsem slyšel střelbu kdesi dost daleko nalevo od nás – víc než tři týmy by tu přece nevysadili říkal jsem si, dva se tam někde střílí a my si dojdeme pro bonus. Mé sladké snění se náhle rozplynulo, když asi pět metrů přede mnou z křoví na mě vykoukl jeden z nejnebezpečnějších tvorů vůbec – byla to hlava Bubáka – a před tou hlavou byla hlaveň, z které se řinul proud kulí, které mě nekompromisně poslali k zemi a do Valhally. Bubák s výrazem lovce probíhal křoviska a kosil jednoho Buldoka za druhým – nakonec si připsal tři kusy a zbytek jeho týmu další tři. Moji soukmenovci zaznamenali alespoň čestný úspěch a tak nás na mrtvoliště doprovodil jeden člen TT. A tak byla konspirace proti Buldokům dokonána – nejenže nás poslali na nejvzdálenější bod, co nejdál od restauračních zařízení, ale ještě na nás nasadili hrdlořezy pod vedením Cíti a Rajka :-D . Nám nezbylo, než se vydat na několik kilometrů dlouhou trasu na mrtvoliště, kdy jsme po cestě dumali, jaké to bobule a zakázané plody ten Bubák a jeho parta užívají, pač to co dokáží je proti přírodě…

PROUD BOBRAVY

Po recyklaci jsme se opět vrátili do hry – v té době také došlo k vyhlášení lovu na Bohouše, alias únosce dětí. My jsme se rozhodli tento úkol neplnit a zaměřili jsme se na bod č. 4. Cestu mezi ním a mrtvolištěm však měly pod kontrolou Barakudy. Členové tohoto týmu byli zalezlí v hustém křoví a byli zaměstnáni bojem s jedním z týmů Nordic Area. Takže jsme proklouzli kolem nich a ještě se nám podařilo obrat o život po jednom z hráčů obou týmu. Jen taktak jsme stihli časové okno a v husté džungli našli bod zájmu, na kterém jsme získali obálku k bonusu. Následovalo ukrytí v kopřivách vyšších než my a čekání na další časové okno – a opět úspěch. Po té jsme se rozhodli oba bonusy, které nás poslali pro změnu k bodu č. 1 vybrat. Plížili jsme se kopřivami a močálem až jsme narazili na cestu a převládla v nás pohodlnost – vydali jsem se po cestě.

Klíčili ve mě pochybnosti o správnosti našeho postupu, vždyť tudy měl jít Bohouš s tou svou bandou. Utěšoval jsem se tím, že štěstí přeje odvážným… V našem případě, však ta odvaha hraničila s blbostí :-( Po několika stech metrech na nás zaútočil tým, který čekal na Bohouška – vybral si k tomu sakra dobré místo, kde se potok skoro zařezával na jedné straně do cesty a na druhé straně cesty byl hustý les. Přes řinčení vody v korytě potoka, také nebylo snadné rozeznat odkud na nás kdo pálí. David zavelel k ústupu – hlavně uchránit obálky s bonusem – vraceli jsme se po cestě, když z boku do nás začal pálit další nepřítel – léčka byla dokonalá. Ustupoval jsem tedy směrem k potoku, vyhledal na jeho vysokém břehu kryt, zaklekl, zamířil a … břeh se utrhl, já se sunul asi dva metry po jeho blátivém břehu a spadl zády do řeky. Noha ten sešup odnesla ošklivým šrámem, ale adrenalin už se hnal do žil a já toužil bojovat. Už tak mokrý jsem se přemisťoval korytem potoka, proplétal se mezi padlými stromy a pak ve zdánlivě příhodném místě jsem se pokusil vydrápat ven, abych znovu skončil na zádech ve vodě a navíc již i obalen značnou vrstvou bahna. Voda se mi dostala až do vnitřku brýlí a tak jsem neviděl skoro nic – doškrábal jsem se konečně k vrcholu koryta a zaměřil jsem se na cestu – ani mě nenapadlo, že by nějaký blázen šel potokem, stejně jako já a tak jsem si záda moc nehlídal. On se však takový blázen našel a já dostal kulí do zad…

Výsledná bilance souboje – čtyři padlí na naší straně stejně jako na straně soupeře – nositel bonusových obálek Toby však přežil a vydal se s druhým přeživším Tomínem k jejich vyzvednutí, zatímco zbytek se vracel na mrtvoliště.

SLADKÉ SNY

Na tábořišti jsem sušil promáčené oblečení, takže jsme se zdrželi o něco déle – tímto se omlouvám…. Mezitím se tam dobelhal i zbytek našeho týmu, který stačil vyzvednout jen jeden bonus, než je Black Dogs obrali o obálku vedoucího k druhému (k Rychtoňovým steakům – jak jsme se později dozvěděli). Poté, co jsem se zbavil podoby hastrmana, jsme se vydali na cestu k bodu č. 3 – v jehož blízkosti jsme měli schované batohy. Šli jsme opatrně, protože jsme nechtěli potkat nějaký tým (hlavně Tétéčka), který by nás poslal zpět na mrtvoliště. Nakonec jsme se všichni šťastně shledali se svým batohem a postavili si obydlí, ve kterém jsmr strávili noc – usnul jsem snad okamžitě po tom, co jsem pozřel poslední sousto jídla a probudil jsem se až ráno s prvními slunečními paprsky.

DO POSLEDNÍ KAPKY SIL

Po rozednění jsme sbalili tábor a vydali jsme se k bodu č. 3, kde jsme získali další obálku vedoucí k bonusu. Čekali jsme u blízké cesty na další časové okno – kdy jsme se však nedokázali zkoordinovat tak, jak by to bylo žádoucí a proto nám před nosem obálku vyfoukl soupeř, který nám ještě zastřelil Igora, kterého jsme si následně oživili pomocí stříkačky z předchozího bonusu.

A tak jsme vyrazili na cestu k vyzvednutí alespoň toho jednoho bonusu. Po cestě jsme zkusili navštívit bod č. 2 – kde byla naše průzkumná hlídka uvítána palbou a proto jsme se zase stáhli. Nakonec jsmr našli prostor, ve kterém se měl náš bonus nacházet – byl to bonus č. 15 – v okolí jsme našli bonusy označené č. 13, 14 a 16 v logické řadě, ale po tom našem ani vidu ani slechu. Hledali jsme ho nekonečné tři hodiny – během kterých nás napadl nepřítel, se kterým jsme si za cenu ztráty Tomína, Tobiho a Igora (Davida jsme si oživili pomocí bonusové stříkačky) poradili a navíc jsme od něj získali další bonusovou obálku. Pak nás napadl další nepřítel, před kterými jsme my přeživší vzali nohy na ramena – doslova jsme utíkali jako zající. Naše hledání bonusu vedlo jen k tomu, že jsme v hlíně našli kus hadru, ze kterého si vyklubala zdravotnická páska – což, jak nám Krapa potvrdil, byl právě náš bonus. Nakonec jsme ztratili hledáním bonusu tolik času, že se blížil konec hry a tak jsme se vydali na cestu k mrtvolišti, kde jsme se zapojili do roztržky mezi Black Dogs a nějakým dalším týmem. A právě tam nás postřílel Komár zákeřně ukrytý v louce. A tak pro nás hra skončila – dobelhali jsme se na mrtvoliště a vychutnali si parádní gulášek.

Druhá polovina našeho týmu pak nenašla ani ten poslední získaný bonus – ten byl pro změnu vyhrabaný a zcizený zcela.

Resumé

Letos byla Bobrava vynikající po všech stránkách – počasí bylo pro paintball nejlepší, jaké si člověk mohl přát, organizátor opět vše zvládl na jedničku a sešla se výborná sorta lidí – 100%.

I přes přízeň počasí jsem však zůstal věrný tradici “mokré Bobravy” z loňského roku a proto jsem se jak je napsáno výše hned dvakrát vykoupal ve zdejších vodách.

Jediné co mrzelo byly vybrané bonusy, což přisuzujeme někomu z místních obyvatel (pak že se na Moravě nekrade), ale je jasné, že toto organizátor žádným způsobem nemohl ovlivnit.

Ještě vzkaz pro Black Dogs – Komár si neřekl po tom roztodivném konci na louce o život a tak po té co mi to na mrtvolišti došlo, jsem to dodatečně nahlásil pořadatelům – bohužel jste nedorazili na mrtvoliště před naším odjezdem a tak jsem Vám ten život nemohl předat.

Další v kategorii >> Články: Raketová základna 2014 | Barakunda 2012 | SYBERIA 2014 | Pistolový turnaj - 3 členné týmy - Praha 2013 | Bojová patrola 2013 | STALKER II 2013 | Monte Casino | Bobrava 2013 | Rokle prokletých 2013 | Tréning - hotel HILTON - červenec 2013 | Tréning - 1.12.2012 | IMPÉRIUM vs. REPUBLIKA | X- Com 2013 | Bitva u Verdunu 2012 | Tréning TT - Prysk (2014) | Taktický tréning - Kamenický Šenov 2014 | Stalingrad - 2013 | STALKER - 2013 |

Prosinec 2019
PoÚtStČtSoNe
      1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
3031     

Bulldog team

David Dvořák
Jméno: David Dvořák
Tel: 737 761 171

TOPlist


Plánované akce

jméno: heslo: