Bitva o Stalingrad

Na konci ledna jsme se v hojném počtu vypravili na komerční hřiště do Benešova na tradiční zimní akci Stalingrad, kde jsme byli (k naší radosti) zařazeni do sil Wehrmachtu. Velké díky patří Tomášovi ze Skalice za obstarání Transitu, což učinilo cestování mnohem pohodlnějším a ekonomičtějším.

Cesta do nitra Ruska

Na akci se nemohl bohužel vypravit náš velitel David (který měl služební povinnosti na hlavním štábu v Berlíně) a tak jeho funkci logicky převzal unterführer Rarach – který se rozhodně projevil jako neméně náročný (až brutální) ke svému mužstvu a zákeřný k nepříteli. Pod jeho velením se ocitli Buldoci – veteráni Vašek, Igor, Tomíno a Toby. Několik nováčků – Vráťa z České Lípa a Igoruv kamarád, jehož jméno si ostudně nevybavuji. Společně s námi se svezli i ikony týmu TT Sovička alias Cíťas a sám Rajko, který na akci vzal i zbrusu nový vyladěný kulomet.

Po příjezdu do Stalingradu nás potěšilo v jakém stavu se naše kasárna nacházela – teplo krbových kamen, fungující polní kuchyně i zásobování municí fungovalo naprosto bezvadně. Jedinou výtkou může být nefungující elektrické osvětlení, což však jistě měli na svědomí zákeřní bolševici, kteří vyřadili z provozu agregát. I tak jsme zde našli komfort na millitary akcích nevídaný.

Oproti zvyklostem jsem nebyli zařazeni pod vedení plukovníka Vladana, ale velel nám sám polní maršál von Mastodont, který se vrátil na frontu po té co se uzdravil z utrpěných válečných zranění.

Z poměrně početného družstva Buldoků byla vytvořena bojová skupina, která byla doplněna o několik příslušníků zahraničních pomocných jednotek – o jednoho Maďara a jednoho Rumuna. Po té jsme byli odesláni na frontu, kde jsme vystřídali vyčerpané kamarády těsně před tím, než na naše obranné linie udeřili Rusové. Našemu družstvu byla svěřena obrana pravého křídla, kterým procházela hlavní komunikace, na níž se dalo očekávat nasazení obrněné techniky nepřítele.

Boj začíná

Unterführer nás rozmístil do pozic, kdy zcela v duchu záškodnických tradic Buldoků vyslal Tobyho před naše obranné linie. Toby si vyhlédl příhodné místečko na valu, který se nepřítel jistě pokusí obsadit. A po začátku útoku se Toby činil, sám bránil val proti vlnám útoku nepřítele. Rusové byli chvílemi až bezradní – koho nesestřelil Toby ten se stal obětí cílené palby z naší linie. Rarach si ve svém pečlivě zvoleném opevněném doupěti mohl mnut ruce, protože nepřítel si na naší části fronty doslova vylámal zuby. Nic mu nepomohl ani obrněný transporét, který od počátku operoval právě proti našemu křídlu. Nakonec byl ale Toby zasažen a musel být dopraven na polní obvaziště. Po té ho na jeho pozici vyslán Vašek, ale tlak nepřítele byl již příliš silný a proto byl i on po několika minutách raněn a musel opustit hlavní bojovou linii.

Situace se zkomplikovala, když nepřítel prolomil linie napravo od nás a pronikl do rokle, ze které mohl ohrožovat náš týl. Linie na levém křídle se také hroutila a bylo nutné odeslat část našich sil k jejímu posílení a stabilizaci fronty. Jako první to samozřejmě odnesli vojáci zahraničních jednotek, kteří byli Rarachem promptně odesláni k vyztužení pozic po naší levé straně. Nepřítel se však soustředil na prohloubení svého průlomu a tak jsme měli chvíli čas si oddechnout. Tehdy jsem se i já vypravil do středu obranné linie, kde byla situace nepřehledná, jelikož nepřítel pronikl hluboko a ohrožoval nás střelbou z týlu. Můj samopal sice pokosil několik sovětů, ale po chvíli si i mě našla střela nepřátelského ostřelovače a já musel vyhledat polní obvaziště.

Když jsem byl konečně ošetřen a odeslán zpět do víru boje zjistil jsem, že souvislá obranná linie se rozpadla. Nepřítel se zmocnil levého křídla a přes střed naší jednotku zatlačil k budovám na pravém křídle. Tady se však Wehrmacht držel zuby nehty, vědom si toho, že právě tudy vede cesta po které může technika nepřítele proniknout do samotného srdce Stalingradu. Navíc jsme již přišli o jednu ze dvou zásobovacích tras a bylo nutné tu zbývající udržet za každou cenu. Společně s Tomínem jsme se bili jako lvi ve snaze dostat se k našim milým Buldokům. Těm je nutno přičíst ke cti, že nepřítel i přes značný tlak neprorazil linie v místech, které jim byly svěřeny a Buldokům se podařilo poměrně kompaktně stáhnout z hlavní obranné linie (v té době bylo zhola nemožné ji ubránit) a zbudovat další opevněný bod, jehož dobití bude protivníka stát ještě mnoho sil.

Všechno pro Německo

Bitva o Stalingrad nabrala na obrátkách – nepřítel byl všude. Těžká technika pronikala hluboko do města a naše síly se tenčily. Rarach stále organizoval obranu v okolí obytných domů, ale nepřítel nelítostně útočil. Určité odlehčení přinesla přítomnost Rajka s kulometem a průnik statečného Sovičky hluboko do pozic nepřítele. Něco jako kompaktní jednotka Buldoků neexistovalo – byly jen skupinky a jednotlivci bránící jednotlivé okopy. Kromě našeho družstva se obrany nejaktivněji zúčastnil Brněnský batalion v jehož řadách působilo i několik sličných žen. Nepřítel nás nešetřil a vrhal na nás jednu útočící vlnu za druhou. Avšak bránili jsme se statečně – i relativní nováčci si vedli výborně a nebylo třeba nikomu říkat co má dělat. Osud však byl nesmlouvavý – nepřítel pronikal čím dál hlouběji, munice docházela a německý křik byl stále častěji přehlušen žvatlavou opileckou ruštinou. Vědom si toho, že mi dochází munice a v obraně toho již příliš nedokážu jsem se vrhl do útoku. Podařilo se mi sice zasáhnout dobře schovaného nepřátelského střelce, ale vzápětí jsem byl zasažen a upadl jsem do bezvědomí.

Když jsem se probral v polní nemocnici, tak se všichni v mém okolí ve velkém zmatku připravovali na poslední zoufalý protiútok proti nepříteli. Naše souvislá linie už neexistovala – nepřítel se podél Volhy tlačil na naší poslední zásobovací cestu a bylo potřeba za každou cenu udržet spojení s okolními prapory. Polní maršál von Mastodont se rozhodl pro frontální útok proti nepříteli. Každému bylo jasné, že je to holá sebevražda – útok po otevřeném terénu přímo proti hlavním nepřítele, který útok očekával. Statečně jsme se se slovy „alles für Deustchland“ vrhli proti sovětům, ale byla to jatka. Největší ztráty nám způsobili příslušníci sovětské gardové pěchoty tzv. spíďáci. Nepřítel nás nemilosrdně kosil a po desítkách padli naši kamarádi zasaženi k zemi. Mě se společně s Tobym naštěstí podařilo dostat se za ochranný val a zasáhnout několik pěšáků nepřítele. Nakonec nám stejně nezbilo nic jiného, než se stáhnout zpět a smířit se s tím, že nepřítel kruh obklíčení uzavřel.

Boj o přežití

Smířeni s obklíčením a vědomi si bezradnosti naší situace jsme se v kasárnách připravovali na poslední sovětský útok. Plukovník Vladan dal rozkaz k zastřelení posledních koní, takže jsme si pochutnali na výborných klobásách a po té jsme se opět vypravili obsadit obranné linie a vyčkávali útok nepřítele. Chvíli bylo mužstvo na pokraji vzpoury,to když nám plukovník Vladan sděloval rozkaz z Berlína, že se nemáme pokoušet o průnik z obklíčení a podniknout na Rusy protiútok. Proti tomu byl sám polní maršál von Mastodont, ale nic naplat – rozkaz je rozkaz. Nezbývalo než čekat.

Tentokráte nám byl svěřen úkol prvořadé priority – obrana skladiště v samém srdci naší obrany. Polní maršál von Mastodont vydal rozkaz, že budova nesmí padnout a musí být bráněna do posledního muže. Unterführer Rararach dokonce obdržel pohrůžku, že v případě ústupu bude zastřelen za zbabělost. Svůj úkol jsme pojali vskutku zodpovědně a postavili si dobře bránitelné pozice. Velitel Rarach mě po té i s Vaškem poslal do předních pozic, daleko před vlastní obranou linii, kde jsme měli nepříteli působit citelné ztráty. Svůj úkol jsem však spíše viděl jako volavku – která má odlákat sověty od hlavního cíle – od skladiště, kde si bivakoval Rarach se zbytkem Buldoků. Když však Rarach na naše remcání reagoval větami ve kterých se objevovali slova jako zbabělost a popravčí četa, přece jen jsme se došourali do předpolí a čekali na to co muselo přijít…

Hned jak nepřítel zahájil svou ofenzivu jsme se ocitli v prudké palbě. Zanedlouho nepřítel prorazil s pomocí obrněné techniky na obou našich křídlech a pomalu nás začal obcházet. A právě tehdy se ukázala prozřetelnost našeho velitele, který nás poslal do předsunutých pozic. Tam nás nepřítel nečekal.Vašek a já jsme měli střelecké žně. Nepřítel se nám vystavoval naprosto nechráněn a my ho kosili přesnou střelbou. Nakonec byl ale můj druh Vašek zasažen a já zůstal v krytu osamocen. Střelba ze skladiště bráněného Buldoky se také ozývala čím dál méně a začínalo být jasné, že už se dlouho neudrží. Stále se mi však dařilo likvidovat nepřátele z mého krytu, který se už ocitl v týlu nepřítele. Moje pozice byla tak dokonale skrytá, že se za kryt v jednu chvíli schoval rus, který pálil na skladiště. Pomalu jsem se tedy přemístil a svou palbou rusa zpacifikoval. Naneštěstí mě hned po té „umírající“ rus zasáhl a já musel vyhledat polní obvaziště. Ono vůbec rusům se moc umírat nechtělo a našlo se mezi nimi několik, kteří dokázali bojovat s všelijakými zraněními.

I přes projevenou buldočí statečnost nakonec skladiště padlo a nepřítel pronikal čím dál hlouběji do námi obsazeného území. Ale vydrželi jsme – když padla jedna obraná linie, okamžitě byla vystavěna nová a nepřítel utrpěl vždy obrovské ztráty při jejím zdolávání. Prapor říše však stále vlál na velitelském bunkru a dodával nám sílu v boji s bolševickými barbary. Naše oslabené síly zachránilo až stmívání, pro které sověti zastavili útok. Pod rouškou tmi se našemu družstvu podařilo proniknout kruh obklíčení a uniknout z hořícího Stalingradu.

Resumé

Stalingrad byl povedenou akcí, při které si každý zastřílel do sytosti. Buldoci si rozhodně neudělali ostudu a svěřené úkoly splnili se ctí. Škoda jen toho, že nám nebyla dána šance zvítězit, protože scénář učinil nepřítele prakticky neporazitelným. Oproti jiným akcím se zde objevilo několik “nesmrtelných” rusů a bylo kolem toho hodně brblání, ale i tak to byla jednoznačně velmi vydařená akce, na kterou určitě jen tak nezapomeneme.

Doufám, že nováčky hra potěšila přidají se k nám při dalších akcích, kterých se zúčastníme nejméně ve stejném počtu.

Další v kategorii >> Články: Raketová základna 2014 | Barakunda 2012 | SYBERIA 2014 | Pistolový turnaj - 3 členné týmy - Praha 2013 | Bojová patrola 2013 | STALKER II 2013 | Monte Casino | Bobrava 2013 | Rokle prokletých 2013 | Tréning - hotel HILTON - červenec 2013 | Tréning - 1.12.2012 | IMPÉRIUM vs. REPUBLIKA | X- Com 2013 | Bitva u Verdunu 2012 | Tréning TT - Prysk (2014) | Taktický tréning - Kamenický Šenov 2014 | Stalingrad - 2013 | STALKER - 2013 |

Bulldog team

David Dvořák
Jméno: David Dvořák
Tel: 737 761 171