STALKER

Na samém konci února jsme se v sestavě David, Rarach, Tomíno, Igor a já vydali v sychravém počasí na hřiště Aligátorů do Ústí nad Labem na hru s příznačným názvem STALKER, která vycházela ze stejnojmenné počítačové hry.

PROŽITEK NAD OČEKÁVÁNÍ

Při cestě na hru se mi hlavou honili pochybnosti o tom, zda se pořadatelům podaří hru zvládnout, zda se nás vůbec sejde rozumné množství a jak to bude s hrou vypadat, když ani původní koncept se nesetkal s velkou odezvou hráčské základny.

Ovšem pochybnosti se začali v tom dobrém slova smyslu vytrácet ihned od začátku – organizace na místě fungovala výborně, každý dostal pravidla ve vytištěné formě a hned od začátku měla hra spád.

PRVNÍ ÚLOVEK

Mým parťákem pro akci byl Igor, zatímco David hrál s Tomínem a Rarach, který prodělal “těžkou chorobu“ spojenou s pokašláváním, se ujal fotoaparátu. Pravda – na začátku jsme trochu tápali a najít první artefakt nám dalo docela zabrat, ale pak se nám poštěstilo a přece jenom jsme nějaké ty artefakty našli. Pomalu jsme se proto s Igorem začali vracet na základnu, když v tom jsme před sebou v nízkém jehličnatém porostu spatřili osamoceného STALKERA – “snadný cíl” řekli jsme si. Rozmísili jsme se a připravili na hon, když v tu chvíli se k našemu překvapení ozvala střelba a to střelba opakovaná. Sakra – někdo už je na další úrovni (má zbraň se zásobníkem) a loví naší vyhlédnutou kořist. Osamocený STALKER byl rychle a nemilosrdně zlikvidován, ale lovci, které jsme již rozpoznali jako Sovičku s Alchimem, si nás naštěstí nevšimli. Zatímco já jsem se kryl v hustém roští – Igor byl uschován v smrkovém porostu. Pozorní zabijáci z TT, ale brzy Igora našli a po krátké nerovné přestřelce, ve které musel můj parťák nabíjet spyder do kolínka po kuličce – zatímco Sovička se svou carabinou to do něj sypal po dávkách – byl Igor rovněž zasažen. Sovička pak na chvíli ztratil obezřetnost a když Igora obíral dostal z mého tibéria jednu přesně mířenou do zad do prostřed batohu. K mému štěstí Alchimo, který Sovičku celou dobu kryl – mojí pozici nezjistil a když se po chvíli vydal vzít si od svého mrtvého parťáka náklad artefaktů povedlo se mi ho rovněž zasáhnout. Nakonec jsem na tom s Igorem na artefaktech něco vydělali, ale nejvíc měl hřál skalp dvou hráčů z TT.

LOVENÝ ZAJÍC

Následovalo dlouhé čekání – s Igorem jsme se domluvili, že v případě, že někoho z nás zasáhnou se sejdeme uprostřed hrací plochy u hnojiště. To se však snadněji řeklo, než provedlo. Všude se potulovali STALKEŘI a patroly jednotek Monilitu a dostat se přes otevřený prostor k hnojišti nebylo tak jednoduché. Když jsem se o to jednou pokusil, tak jsem se stal doslova lovnou zvěří jedné takové patroly – kterou doprovázel škodolibí Rarach, který se mým úprkem do roští velice bavil. Nakonec jsem se s Igorem přece jen šťastně shledal a vydali jsem se pro další vzácné artefakty. Naneštěstí pro nás jsme se opět potkali se Sovičkou a s Alchimem – a tentokráte se karta obrátila. Já jsem dostal ránu od Alchima přesně na nos, který to odnes ošklivými škrábanci – ještě štěstí že nepálil prachovkou. A tak jsem poprvé zamířil na mrtvoliště.

MONOLIT A JÁ

Z mrtvoliště jsme se vydali pro tentokráte společně a ještě v doprovodu Davida s Tomínem, kteří nám měli pomoci proklestit si cestu všudypřítomnými jednotkami Monolitu do hlouby hracího pole. Naneštěstí pro nás jsme se opět potkali se Sovičkou, který mě zasáhl a navíc jsme dostali poučení o porušení pravidla – týkajícího se sdružování po kterém jsem mu tedy musel dát za pravdu a omluvil jsem se. Na druhou stranu jsem se během hry s něčím podobným setkal v různé podobě mnohokrát, ale hold Buldoci už mají svou pověst.

Z mrtvoliště jsem se vydal sám a měl jsem štěstí, protože jsem našel zlatý valoun. Sám jsem ho však tahat nechtěl, jelikož jsem neměl batoh a zlatý valoun v ruce by na měl nalákal asi každého STALKERA, co by mě zmerčil. Můj nápad směřoval k tomu najít jednotku monolitu, vyčíhnout si směr jejich chůze a nechat se i se zlatým valounem odlovit. Sebevražda, kterou totiž páchali někteří hráči (a to i Ti elitní) mi přijde taky dost nefér řešení, přesto že jí pravidla nezakazovala. K mému štěstí jsem narazil rovnou na plniče přání v doprovodu jednotky Monolitu. To znamenalo, že buď budu mít štěstí více a monolit mi splní nějaké to přání, nebo budu mít štěstí méně a ochranka mě zastřelí, na čemž vydělám v podobě bezpečné přepravy zlatého valounu na základnu. Zlatý valounek, pro který jsem se vracel, jsem však již na svém místě nenašel a tak mi nezbilo nic jiného než zariskovat a nechat si splnit přání. K mému neštěstí se to kolem plniče přání jen hemžilo jednotkami Monilitu a tak jsem na svou chvíli čekal poměrně dlouho. Nakonec i to velké množství Monoliťáků nebylo na škodu, když se totiž jejich cesty rozešli podařilo se mi využít hluku, který vydávali a vpadnout nepozorovaně plniči přání do zad – úplně akce ve stylu COMANDOS. Nakonec mi plnič přání splnil a daroval 5.000 rublů. Po cestě na základu jsem našel ještě pár artefaktů a další zlatý valoun.

OSUDOVÁ CHYBA

Dlouho jsem se pak zabýval myšlenou na sebevraždu, protože jsem věděl, že dostat se na základnu s valounem v ruce nebude žádná legrace. Nakonec jsem se rozhodl hrát čistě FAIR-PLAY, jelikož jsem nechtěl dostat další výklad o porušování pravidel. A tak jsem nesl valoun asi dva kilometry v ruce přes celou hrací plochu – vyhýbal jsem sem všem nepřátelům až jsem se stejně musel vyjít na louku (na základu se prostě jinak dostat nedalo) kde jsem se potkal s hráčem, který zrovna šel po recyklaci do pole. Měl jsem trochu štěstí, protože zrovna jsem šel kolem dvou hráčů, kteří se na mrtvoliště vraceli v reflexních vestách a proto když se z čista-jasna na hrací plochu vyřítil recyklovaný STALKER považoval mě asi taky za mrtvolu. A ve mně opět zahlodalo svědomí – sáhl jsem po zbrani a tasil. Na pár metrů jsem vystřelil po překvapeném protivníkovi, ale – zbraň mi nevystřelila. No a nemusím dodávat, že jsem byl rychle mrtvý a navíc bez valounu, který jsem tak poctivě dotáhl až asi 10 metrů od hranice mrtvoliště.

ZLATÉ ŽNĚ

Na mrtvolišti jsem se potkal s Igorem, kterému jsem koupil za utržené peníze druhou úroveň. Mě tibérius celkem vyhovoval – když tedy zrovna střílel a tak jsem vlastí up-grade neřešil. Zbytek hry jsme operovali v prostoru samotného hřiště Aligátorů, kde bylo velké množství artefaktů za které jsme vidělali takřka 60.000 rublů. Ostudu jsme Buldoků určitě neudělali a ještě bych dodal, že David s Tomínem skončili na perfektním druhém místě.

RESUMÉ

Moje dojmy ze STALKERA jsou jen ty nejlepší – a to jsem vystřelil všehovšudy 30krát a připsal si asi pouhých 5 skalpů. Prostě volnost rozhodování, obrovský prostor, velké množství úkolů a jejich řešení vyneslo v mých očích tuhle hru do nejvyšších pater. Na tom nic nezkazí ani pár připomínek, které ke hře mám – které mi celkový dojem trochu kalili, ale v žádném případě ani v nejmenším nezkazili.

• Nešlo od sebe dost dobře rozeznat jednotky Monolitu a Stalkeři – což bylo o to horší, že ke konci hry začali někteří STALKEŘI hrát za jednotky Monolitu – a člověk si je pořád pamatoval jako Stalkery, takže boj s nimi, který měl mít za následek nějaký zisk byl vlastně zbytečný.


• Osobně mi nevyhovovalo, že vchod do mrtvoliště pro živé byl pouze z louky, kde postávalo jeden čas dost skupinek Stalkerů, které sice obírali všechny příchozí, ale samotní proti sobě příliš velkou aktivitu nevyvíjeli – což jen nahrávalo sebevraždám, které když nebyly zakázané, byly dle mého soudu přinejmenším neetické.

Ale jak jsem řekl klady jasně převážely nad těmi pár nedostatky a nešvary a už se těším na další akci v tomto duchu.

Další v kategorii >> Články: Raketová základna 2014 | Barakunda 2012 | SYBERIA 2014 | Pistolový turnaj - 3 členné týmy - Praha 2013 | Bojová patrola 2013 | STALKER II 2013 | Monte Casino | Bobrava 2013 | Rokle prokletých 2013 | Tréning - hotel HILTON - červenec 2013 | Tréning - 1.12.2012 | IMPÉRIUM vs. REPUBLIKA | X- Com 2013 | Bitva u Verdunu 2012 | Tréning TT - Prysk (2014) | Taktický tréning - Kamenický Šenov 2014 | Stalingrad - 2013 | STALKER - 2013 |

Bulldog team

David Dvořák
Jméno: David Dvořák
Tel: 737 761 171