Bojová patrola 2013

Druhý květnový víkend jsme se vydali ve složení David, Tomíno a já do západního cípu naší republiky na Bojovou patrolu, kterou pořádají Bratránci…

Když armáda zavolá !!!

…Napětí v naší zemi se dalo již několik let doslova krájet, avšak letos propuklo ozbrojené povstání naplno a povstalci se chopili zbraní. Centrální vláda jednala okamžitě a provedla částečnou mobilizaci armády, úkol byl jasný – sjednejte klid v oblastech, které se vzbouřili. I naší jednotky se tento úkol týkal – na místo určení jsme dorazili v pátek podvečer. V táboře, který byl kvalitně opevněn, vládl klid a dobrá nálada, každý si byl jistý, že zvítězíme…

Šlapání vody…

Prví úkol na sebe nenechal dlouho čekat – ihned po úvodní instruktáži v podání generála Mastodonta jsme vyrazili s jasným úkolem najít a zabezpečit zdroje vody v oblasti. Nějací šašci z logistického oddílu vymysleli, že zdroje pitné vody by se měli zajistit v bažinatém údolí, které se hemžilo nepřítelem a vedení jejich plán schválilo. A tak jsme se vydali do bažiny…

Naše čtvrtá skupina dostala úkol krýt pravé křídlo našich postupujících sil… Již od začátku bylo jasné, že naše síly jsou na pravém křídle velmi málo roztažené do šířky a pro nepřítele tak nebude těžké nám vpadnout do boku.

První střelba se ozvala od koryta malé říčky, ale postupně se ozývalo štěkání zbraní i z dalších míst. Nakonec se nepřítel začal zjevoval i před námi… Jako přízraky se pohybovali muži i ženy v dlouhých pláštích od stromu ke stromu a blížili se k nám. Zaujali jsem proto bojové postavení a začali pálit – bylo nás však žalostně málo – šest proti dvaceti, kteří se na nás sypali ze dvou stran. Netuším, zda jsem někoho zasáhl, protože boj probíhal na celkem velkou vzdálenost a v nepřehledném terénu a nebyl čas dělat si zářezy na pažbě… Náš odpor byl však žalostně krátký – spojenecká jednotka, kryjící pravý bok naší jednotky, byla prudkým výpadem zničena a Buldoci se tak ocitli obklíčení nepřítelem. Já jsem se již střelbou prozradil, když jsem nutil nepřítele, aby se při čelním postupu rozvinul, ale moji bratři ve zbrani zatím stále číhali schováni v křoví až se nepřítel dostane blíž. A pak právě z jiné strany než bys čekal, zaštěkal kulomet a já ucítil palčivou bolest v rameni – nepřítel byl již všude a zaútočil i z levé strany, kde jsme měli být kryti spojenci. Pomalu jsem upadal do bezvědomí, ale ještě jsem postřehl, jak moji bratři kosí ze svého úkrytu nepřítele… Tušil, jsem, že ani oni se však lavině nepřátel řítící se do bažiny nemůžou ubránit!

Po té jsem se na základně dozvěděl, že i zbytek Buldoků byl nemilosrdně pobyt – avšak armádě se podařilo úkol splnit a zásoby pitné vody jsou zajištěny.

Bojová patrola

V rámci zajištění oblasti dostala pravidelná armáda úkol – provést patrolu v oblasti hájené nepřítelem. Buldoci, kteří si stále lízali rány ze svých zranění (David přijel na akci s hodně ošklivě popálenou nohou a Tomíno po viróze) dostali důležitý úkol, obranu nákladního vozidla, které konvoj uzavíralo. Což znamenalo vézt se pohodlně na korbě a o přestávkách kmitat a hrát si na prodavače ve stánku a z vozidla podávat to či ono, co si tam kdo uložil…

Konvoj se probíjel pomalu územím nepřítele a vzadu u nás se nic nedělo. Proto jsem byl rád, když jsem byl pro početné ztráty, které naše síly utrpěly z vozidla vyložen a začal jsem se účastnit bojových akcí.

Pamatuji si, jak jsme společně s Black Dogs útočili na nějaký pahorek, kde se nám podařilo vpadnout nepříteli do boku a způsobit mu četné ztráty…

Nakonec jsem se opět ocitnul v eskortě vozidla a zajišťoval jsem lesní porost po pravé straně od nákladního vozidla a opět se stalo to, co se stát nikdy nemělo. Z jiné strany, než bys čekal – úplně z týlu zaútočila poměrně silná jednotka nepřítele a já byl opět zraněn. Při tom jak jsem prchal, jsem se přidal ke skupince dalších zraněných. V této skupince byl i Bugs, kterému se podařilo při tom všem neštěstí, kdy jsme zranění a pod bílým praporem s červeným křížem kráčeli za kolonou šlápnout na minu. Ztráty na naší straně byly hrozné…

Když mě konečně lékaři opět přivedli k životu dozvěděl jsem se, že konvoj nakonec dorazil úspěšně zpět na základnu.

Lov kachen – útok na základnu.

Jen co jsem byl trochu schopen služby, okamžitě jsem byl se svou jednotkou vyslán hájit opevnění kolem základny. Naším úkolem byla obrana věže, která nám skýtala obrovskou strategickou výhodu – z ní jsme měli celou základnu jak na dlani.

Útok přišel asi po hodině hlídky – v táboře byl vyhlášen poplach. Nepřítel se pokusil probít právě v našem úseku. Rebelové ale neměli šanci, z věže jsme je zasypali palbou a proměnili předpolí opevnění v lidské pohřebiště… Těch pár rebelů, kteří zůstali v předpolí a obtěžovali nás palbou, bylo eliminováno protiútokem našich sil pod vedením vskutku elitní jednotky Two Towers. Byla to radost sledovat, jak se vlna našich valí do předpolí a nemilosrdně ničí, vše co jí přijde do cesty. A tak slavná vlajka vlála stále nad naší základnou…

Akce VÝPLATNÉ

V pozdním odpoledni jsme opět byli povoláni do akce – tentokrát se mělo jednat o záchranu zajatého důstojníka… Nejprve jsem dost bloudili po lese, až se nám konečně podařilo najít místo, na kterém rebelové drželi našeho důstojníka. Byla to vodárna na vysokém valu, kolem které byla ze tří stran rozlehlá louka.

Naše skupina dostala úkol zaútočit přes louku a odlákat tak nepřítele, aby zbytek sil mohl provést útok z lesa. K podpoře našeho útoku jsme dostali vozidlo, které nejprve opakovaně projelo před linií nepřítele a zasypalo ho palbou, ale hlavně zahalilo pomocí dýmovnic do kouře nástupový prostor. Já jsem běžel zcela po levém křídle s úmyslem roztáhnout soustředěného nepřítele. Lesík na levé straně jsem zasypávala palbou a plazím s přískoky postupoval ve vysoké trávě vpřed. Pak došla munice a já na delší chvíli zalehl, abych si přebil. Když jsem se opět zvedl a blížil se k lesíku – byl jsem zasypán – z jiné strany než bys čekal, palbou. Nepřítel na nic nečekal a poslal hlídku z lesíku do pole, odkud mě pak překvapila palbou. Chvíli jsme pak po sobě ještě pálili, než si mě střela nepřítele přece jen ve vysoké trávě našla…

Při tom, co mě zdravotníci táhli na základnu jsem sledoval litý boj, při kterém se Tomíno statečně bil s nějakým povstalcem u oplocení vodárny… A poslední co jsem viděl, než mě naložili do sanitního vozu bylo jak celé družstvo naší armády stahující se po cestě z vodárny padá pobito palbou z kulometu, který na ně vypálil z týlu… Nepřítel byl odvážný, vynalézavý a nemilosrdný… Stálo tolik životů za cenu jednoho důstojníka?

Obrana raket

Po setmění jsme se vydali na noční akci, kterou měla být obrana baterie mobilních raket. Zaujali jsme postavení kolem raket a v noční tmě a tichu jsme vyčkávali příchodu nepřítele. Ten zaútočil snad ze všech stran. Naše postavení osvětloval světlomety, takže jsme byly oslněni nic neviděli. Pak se rozštěkaly zbraně – vypálil jsem ze svého předsunutého stanoviště několik dávek a uchýlil se do relativního bezpečí za kmen v průseku křoví. A tam jsem zjistil, že nepřítel prolomil snad všude – ze všech směrů se totiž ozývala hesla nepřítele.

Místo bránění svého úseku jsem se tak přidal k těm několika málo obráncům, kteří se pokoušeli vytlačit nepřítele z louky, na které byly umístěny rakety. Noční tmou jsem hodil několik granátu a vyslal spršku střel tam, kde jsem tušil nepřítele. Po té se kolem mě rozpoutalo peklo, v podobě dopadajících střel a kolových pum. A jedna z těch pum dopadla v mojí těsné blízkosti… Zapadl jsem mezi kmeny a slyšel barbarské výkřiky nepřátel radující se z mojí eliminace.

Na základně jsem se dozvěděl, že rakety jsem neubránili a naše obrana skončila utopená v krvi.

Noční hlídka

Kdo čekal, že nás vedení nechá v noci odpočinout se šeredně mýlil. Po návratu na základnu, kde jsme byly ošetřeni nás čekal jasný povel – hlídat bránu. Síly naší 4. skupiny se v tu chvíli smrskly z dvaceti členů, asi na dvanáct – to jak se část odrodilců a zrádců vydala hledat komfort spánku do svých děr, lhostejní ke kolektivním potřebám základny.

Během naší služby se nic zvláštního nestalo – David hlídal jako naslouchač předpolí a já s nějakým slovenským bratrem hlídal bránu. V té době již dorazil z hlavního města nový velitel naší skupiny Vladan, který se energicky zhostil vedení, zatím co Tracker, který nám do té doby velel se se svou suitou Aligátorů vydal na průzkum do předpolí.

Poslední boj

Po té co jsem byl ráno vystřídán na stráži, jsem na dvě hodiny usnul, než nás přišel vzbudit svým něžným hlasem sám generál Mastodont. Útok na základnu prý měl být na spadnutí… Ustrojili jsem se tedy a zaujali postavení v druhosledovém zákopu na pravé straně základny. Tady se totiž dal tušit útok nepřítele…

Ranou pro naší obranu bylo to, že část našich sil včetně zrádných TTéček přešla k rebelům. A tak jsme čekali a měli jsem se na co těšit… A útok přišel opravdu z pravé strany a byla to pro útočníky jatka. Vlna za vlnou padali povstalci k zemi. Nakonec se nepříteli podařilo dobít první zákop, který jsem okamžitě začali zasypávat granáty… Nepřítel si s námi dlouho nevěděl rady a postup na pravé straně se zastavil. Nakonec nepřítel pronikl zrádně křovím na všechny nás v zákopu pobil…

Cítil jsem jak ze mě vyprchává paintballový život a sledovat jak se rebelové jak kobylky vrhají na středový bunkr a po té dál na hlavní pevnost… Naše slavná vlajka je v plamenech… Armáda pokořena… Rebelové vítězí…

Závěr

Bojová patrola byla hra velmi, velmi náročná… Díky bohu, že počasí se jak mávnutím kouzelného proutku půl hodiny před začátkem hry umoudřilo a vydrželo nám pak po celou dobu hry. Poklona pro organizátory, protože člověk se nenudil i kdyby chtěl…

Trošku mě mrzel skript a také to, že chyběla nějaká slovní omáčka a vysvětlení úkolů – vesměs jsme někam šli a ani jsme pořádně nevěděli co tam děláme, co je naším úkolem, protože to prý vědí naši velitelé. Možná to bylo tím, že Vladan přijel později, protože právě tohle je jeho parketa a vždycky umí přesně vystihnout co je úkolem a co se od nás očekává…

Ale i přes to všechno dobré jsem si všiml pár nešvarů a věcí, které se mi zrovna dvakrát nelíbili…

• Povstalci (ve velké míře) se nikterak neobtěžovali po zásahu označovat reflexní vestou. A tak se stávalo, že si to maník s pancéřovkou štráduje po poli přímo k našemu náklaďáku. Logicky si člověk říká, že je asi mrtvý, ale Pohanští psi jsou mazaní, takže je třeba být ve střehu. Človíček s pancéřovkou na sobě nemá vestu a strašně se diví, že na něj míříme (nestřílíme) a řveme na něj, ať ti tu vestu vezme… To samé platilo pro skupinky povstalců, které se bez masek a bez vest srocovali nedaleko nákladního vozidla a vesty na sebe nenavlékli, ani když jim to člověk řekl stokrát – nikdo na ně ale nestřílel, aby pánové bez masek nepřišli k úrazu.
  
• Noční hry nemám rád a tady se mi to jen potvrdilo – to je jen vyjádření mého názoru – plně respektuji, že jiným se to zase líbí a proto jsem se také ochotně akce zúčastnil. Stalo se tam hodně věcí, které by se zcela jistě za dne nestaly – jde asi vesměs o nedorozumění, ale sakra jde taky o zdraví, takže by to chtělo používat rozum – paintball je hlavně hra a až potom sport ve kterém jde o vítězství za každou cenu, nebo ne?
  
• Občas jsem měl pocit, že někteří povstalci jsou nesmrtelní – například, když kolem našeho zákopu běžel nepřítel, dostal jí od Davida, zalehl a následně došlo k diskuzi: “Máš jí!” – “Jo, ale já na Tebe mířim.” Tak nad tím mi zůstal rozum stát.
  
• A nakonec dost paradox, když povstalci při závěrečném útoku na základnu bezhlavě stříleli na lidi, kteří si po zásahu sahali pro reflexní vesty se slovy, že dokud na sobě tu vestu nemá, tak je prostě živí. Tak tomu já z jejich strany říkám “sáhnout si do svědomí”. Člověka by to tak neštvalo, kdyby věděl, že právě protistrana tu vestu vždy používá…
  
  
  Jinak byla hra naprosto super a je jasné, že nedorozumění se stanou a vždycky se najde nějaký ten blbec, nebo prostě jen člověk, co si vybral svou špatnou chvilu. To nám, ale náladu nezkazí a tak se už těším na nějakou další akci… Michal – Tazy

  Další v kategorii >> Články: Raketová základna 2014 | Barakunda 2012 | SYBERIA 2014 | Pistolový turnaj - 3 členné týmy - Praha 2013 | Bojová patrola 2013 | STALKER II 2013 | Monte Casino | Bobrava 2013 | Rokle prokletých 2013 | Tréning - hotel HILTON - červenec 2013 | Tréning - 1.12.2012 | IMPÉRIUM vs. REPUBLIKA | X- Com 2013 | Bitva u Verdunu 2012 | Tréning TT - Prysk (2014) | Taktický tréning - Kamenický Šenov 2014 | Stalingrad - 2013 | STALKER - 2013 |

Bulldog team

David Dvořák
Jméno: David Dvořák
Tel: 737 761 171